EDEN - Raj od stvorenia sveta až naveky

2. Stvoření Země
Hned po úpěnlivé prosbě kůrů duchů, kteří zůstali, a po onom vnitřním pohybu uvnitř Božství jsem spatřila vedle kotouče stínů, který vznikl dole, vpravo nedaleko od něho vznikat temnou kouli.
Nyní jsem upírala zrak více na onu temnou kouli vpravo od kotouče stínů a spatřila jsem v ní jakýsi pohyb, jako by se stávala větší a větší a viděla jsem, jak z hmoty vystupují světlejší body a že ji obepínají jako světlé pásy a tu a tam se rozšiřují v zářící plochy, zároveň jsem viděla podobu vystupující pevniny, jak se ohraničuje a odděluje od vody. Pak jsem pozorovala ve světlých místech jakýsi pohyb, jako by v nich něco ožilo. A na pevné zemi jsem viděla, jak se vzhůru dere rostlinstvo a jak se mezi rostlinami hemží cosi živého. Ještě jako dítě jsem si myslela, že se rostliny pohybují.
Doposud bylo všechno šedivé, ale nyní se vše vyjasňovalo a podobalo se to východu Slunce. Bylo tomu tak jako za časného jitra na Zemi a jako by se vše probouzelo ze spánku. Všechno ostatní z tohoto obrazu mně vymizelo. Obloha byla modrá a slunce po ní postupovalo. I viděla jsem část Země ozářenou a osvětlenou pouze Sluncem a tato část byla nádherná a radostná a domnívala jsem se, že jeto ráj.
Avšak všechno, jak se to na té temné kouli měnilo, spatřila jsem v podobě jakéhosi proudění, které vycházelo z onoho nejvyššího Božího kruhu. Vše bylo tak, když Slunce stoupalo výš jako zrána při probuzení a bylo to první jitro; ale o tom nevěděla žádná bytost. Byla zde jakoby od věčnosti – žila ještě v nevinnosti.
Jak Slunce stoupalo, viděla jsem, že i stromy a květiny se stávají většími a většími. Voda byla jasnější a světlejší, všechny barvy byly čistší a zářivější, všechno bylo nevýslovně příjemné; nebylo zde ještě ani stopy po tom, jak teď vyhlížejí tvorové. Všechny rostliny, květiny a stromy měly zcela jinou podobu; teď vypadá vše proti tomu zcela pustě a znetvořeně, nyní je všechno jako zvrhlé.
Často, když jsem v naší zahradě viděla rostliny neb plody, které jsou v jižních krajinách zcela jiné, veliké, ušlechtilé a chutnější, jako kupříkladu meruňky, myslela jsem, že poměr našich plodů k jižnímu ovoci je asi takový jako poměr jižního ovoce – a to ještě mnohem horší – k plodům ráje. Viděla jsem tam (tj. v ráji) i růže, bílé a červené, a při tom jsem si myslela, že znamenají Kristovo utrpení a vykoupení. Viděla jsem i palmovníky a velké stromy, které poskytovaly široký stín jako střecha.
Než jsem spatřila Slunce, vše na Zemi bylo zcela malé, pak větší a nakonec úplně velké. Stromy nestály vedle sebe hustě. Viděla jsem od každého druhu rostlin, alespoň u těch větších, jen jediný kus a spatřila jsem, že stojí odděleně, asi tak jak vysazujeme na zahradních záhonech jednotlivé druhy. Všechno bylo ostatně zcela zelené a zvláštně čisté, neporušené a nerozbité způsobem, který ničím nepřipomínal lidský úklid a čištění. Myslela jsem ještě, jak je zde všechno krásné, protože tady zatím nejsou lidé! Ještě tu nebylo hříchu, záhuby, zničení. Všechno je zdravé a svaté; zde stále není nic uzdraveno a opraveno; tady je všechno čisté a ne očištěné.
Území. které jsem spatřila, bylo líbezné a pahorkaté a všude pokryto porostem; uprostřed pak byl pramen, z něhož se vylévaly na všechny strany řeky, z nichž některé se opět spojovaly. V těchto vodách jsem nejprve pozorovala pohyb a živoucí tvory, ale pak jsem spatřila zvířata i tu a tam mezi keři a stromy, jako by se probouzela ze spánku a začala se rozhlížet. Nebyla plachá a zcela jinačí než dnes; ano, byla oproti dnešním zvířatům skoro jako lidé, byla čistá, ušlechtilá, rychlá, veselá a něžná. Nedá se to vyslovit, jaká byla. Většina zvířat mi byla cizí. Neviděla jsem skoro žádné z dnešních zvířat. Viděla jsem slona, jelena, velblouda, zvláště pak jednoho jednorožce, kterého jsem spatřila i v arše, kde byl obzvláště milý a mírný. Byl kratší než kůň a měl kulatější hlavu. Neviděla jsem žádné opice, žádný hmyz a žádná ubohá ošklivá zvířata; vždycky jsem se domnívala, že tato jsou trestem za hřích. Viděla jsem mnoho ptáků a slyšela jsem jejich přelíbezný zpěv, jako za jitra; ale neslyšela jsem žádné zvíře řvát, a neviděla jsem žádné dravce.
Ráj stále ještě existuje. Je však lidem zcela nemožné, aby se tam dostali. Viděla jsem, že existuje ještě ve svém lesku vysoko nahoře, šikmo odděleně od země, obdobně jako temný kotouč stínu je oddělen od nebe po pádu andělů.

www.izidor.cz/a-k-emerichova-horke-umuceni-pana-naseho-jezise-krista-i-dil/